Informace

Formace 22.6.2013  Uvědomování si Boží přítomnosti.

  Předmluva:O promluvě tedy o Kázání-nebo taky slovensky kázňa ten slovenský ekvivalent by skoro vypadal jako by smysl dávalo naše stejně znějící české slovo ,ale trochu jiného významu  zklidnění mysli ,ztišení jinými  slovy ukáznění se. No nebylo by od věci  samo o sobě takové ukáznění se.Je také jistě vhodné i Bohu libé  a kolektivu i jednotlivci velmi prospěšné  naše umravnění a tu by mne napadaly jistě další možné myšlenkové asociace. Věřím,že tyto naše  nedostatky asi nikdo z nás nepopře a pereme se s nimi  s  jakýmsi naším neodbytným jástvím asi všichni bez rozdílu.

  Slovo kázání se uživá hlavně ve smyslu ukázat či poukázat na něco co by mohlo poradit nebo i pomoci.Třeba  odstranit (nějakou naši jistě nechtěnou nedokonalost) než něco přikazovat.Spíše naše srdce otevřít lásce.A protože každý člověk je v podstatě rebel touto myšlenkou je jistě každý z nás kázání ochoten přijmout jako něco co nás nesvazuje nebere svobodu vůle,ale  povznáší,tedy povznese výše,nebo taky pošoupne vpřed.Mnohé kázání jsme přece již slyšeli.A všichni jsme si jisti ,alespoň v potenci  jeho kladným morálním účinkem na nás.

  Tak jak  je potom možné, že se nám  po tolika slyšených kázáních tak málo daří být tím pravým Božím tzv.průtokovým ohřívačem lásky?

  Vlastní formace:Na našem posledním setkání  jsem se snažil navést sebe i milovanou františkánskou rodinu k častějšímu setkávání s Kristem. Pomocí rad a zkušeností druhých protože ty mé nestojí za řeč.Návody  těch zkušenějších jak na setkávání s Kristem Pánem jsou ověřeny hromadou dobrého ovoce,kterou už přinesly.Viděno nejen skrze notoricky známé  příklady, svatých,blahoslavených ale i obyčejných lidí tedy církve vítězné.Nechtěl sem však ani v nejmenším posuzovat způsob jakým se s Pánem setkáváme jestli to děláme dobře nebo jestli to lze dělat lépe.To vše bych ponechal bdělému svědomí každého z nás.

  Jistě  asi nikdo z nás nepopře, že bez Něj (bez Krista Pána) dle Jeho vlastních slov nemůžeme dělat nic.Tedy nic opravdu dobře.Jinak toho můžeme dělat jistě spoustu žel Bohu spíše záporného v lepším případě planého.Těch příkladů poznáváme plné okolí hlavní je však nahlédnout do svého nitra.Tyto naše nedostatky samo sebou souvisí s naší vlastní omezeností a nebral bych jako nadávku spíše jako skutečný stav věci.Vždyť dokonalým se člověk může stát teprve po duchovním vyprázdnění sebe sama a následně volné místo, když pak osoba nahradí Duchem dokonalým Bohem. Viz. 1.přikázání -Miluj svého Boha…Moc či lépe nemoc naší vůle závisí na obsahu našeho srdce toho co je uvnitř. Nešťastníci,kteří nemohou svou vůli správně používat jsou jistě pouhými otroky toho kdo nám někdy skrytě,ale i mnohdy zcela otevřeně škodí.

 Neustále se někde učíme o otevřeném srdci.Mít srdce otevřené je správné je  

                                                       

                                                            2

však taky správné a hlavně důležité vědět čemu a nebo ještě lépe komu ho otvíráme.

 Jsou-li naše srdce s Kristem správně ukřižována.Máme vědomou jistotu,že nám vše co na nás dopadá(co nám Bůh předloží)  slouží k dobrému jestli že Ho s láskou posloucháme.Jde tedy mimo jiné o to si v mysli  v srdci  bytostně představit a také i konečně uvěřit,    že vše nám předkládá Bůh sám.Neboť jak víme se                                                           nestane nic bez jeho všemocné a vševědoucí vůle.(Ani vlas nespadne…)Nemůžeme a tak  také přece nebudeme milujícího Boha podezřívat ze zla,nízkosti ,škodolibosti či snad dokonce z nějakého druhu sadismu.Jistě každý z nás přirozeně cítí,že takovéto přívlastky jsou s Panem Bohem neslučitelné  a naprosto se rozcházející i s naší představou o Něm.Tedy pokud nějakou vůbec máme. Že On takový opravdu není je taky jeden z mnoha důvodů proč Jej chceme milovat a proč nás vše k  Němu přitahuje.Tak proč v nás tedy i přes to už kolikrát utkvěla myšlenka,aby nakonec skončila v našem srdci proč se mi děje to a to,jak to mohl Bůh dopustit kde je Boží spravedlnost atd. Ano řvoucí lev stále obchází …                                                

  Asi všichni známe taky  naše oblíbené pokušení typu:,,Miluje mne vůbec ještě“? Známe to hlavně i z našich osobních  vztahů.Jen si představte jak nás bolí,když  jen pomyslíme, že někdo podobnou nedůvěru tedy nevíru v naše dobro pocítí k nám,                                                         

někdo na kom nám dokonce záleží koho milujeme.To se pak dějí věci to jsou revanše, odplaty a msty a v neposlední řadě slzy hořkosti.Příznačné je jak se pro nás snadno skoro sami tyto věci dějí.Stačí dát průchod proudu tak ,,přirozeného“ zla ze svého srdce.A tedy tomu čemu jsme ho otevřeli čemu jsme uvěřili.Kde je ta naše víra v Dobro(ty jsi jediné dobro,všechno dobro,Ty jediný si dobrý.Nebo kde pak je dobro naše?) Bůh stvořil člověka a viděl ,že je to dobré tedy dílo se vším všudy.Kdyby byla Jeho láska tak přelétavá jako ta naše v té vteřině neexistuje žádný z nás jehož existenci Bůh udržuje svou stále činnou láskou.Svým milováním a Jeho vírou v naše potenciální dobro. Ano Bůh mi  bez výhrad věří.Pozor  bez výhradně!!!

Mám právo jeho víru ve mně dobrovolně beztrestně zklamat? Nebo dokonce zklamávat? Jediným našim správným počinem odpovědí na Boží lásku je ta naše láska i když ubohá.(A zase jsme U Boha?) Ale bez něj jak jsme si řekli na začátku nemůžeme dělat nic.Najednou každý cítíme dilema jak si udržet Boha ve svém srdci. Kde se ta obava vzala?Na štěstí tedy pro nás jde o omyl a žádné dilema není. Pouhá tři pravdivá slova: ,,Bůh mne miluje“!

  Bůh s Jeho veškerou mocí a silou nás miloval, miluje a bude milovat jako první a chce a přebývá s námi kdykoli na  Něj jen z touhou pomyslíme.On nám odpustil hříchy a miloval nás když jsme byli ještě hříšníky.On je dokonalý ve všem tedy i v lásce v milování.Dokonce tak , že On sám je tou láskou.Otevření srdce Bohu Lásce nemá být a lépe když ani nebude pro nás na tomto světě jen jednotlivým úkonem,ale úkonem neustálým průběžným nemajícím konce stejně tak jak nemá konce proud

                                                              3

jeho milostí, neustálého toku,přívalu lásky a milosrdenství.Naše vůle by nám pak měla srdce držet otevřené a nastavené tak jak parabolická anténa k družici pro správný příjem TV signálu.A kdykoli si všimneme,že signál slábne tak svou pozorností k němu opět nastavit tu správnou polohu pro příjem. Bůh mne miluje.Vše

je však propojeno bez naší vůle nelze něco nastavovat.A bez Jeho lásky plné bez Jeho plné přítomnosti nám zase zbývá jen ta vůle naše.A navíc nastavená anténa tedy naše otevřené srdce samo sebou láká pro příjem všelikého rušení či stínů a pokřivených signálů.Můžeme  vyladit signál tak,aby udržel stále dobrý příjem?U televize to jde je                                                             

na to vybavená.U našeho srdce jen v případě,že je dokonale beze zbytku vyplněna  správným signálem tedy Bohem samotným ve vědomém chtění.A pozor srdce může i zvětšovat svůj objem!Samo sebou jen tolik kolik hřiven dá sám Bůh.A tak má potřebu stále více se vyplňovat pro správnou funkci Bohem.Miluj Boha celým svým srdcem celou svou mocí a celou svou silou.Myšleno neustále.Bůh sám dobře ví jak je to na tomto světě pro nás blahodárné a zároveň i těžké.Ale On sám se chce postarat o to co je pro člověka nemožné.Proto měl a má a vždy bude mít iniciativu na Své straně.Proto stačí když uslyší a uvidí naši touhu.Tlučte a bude vám otevřeno.Skrze tlukot,aby bylo otevřeno myšleno slyšitelný tlukot našich srdcí ,bušení v touze po životě s Ním. A také skrze naše vědomé přijetí  jeho milostí. Vidí naši snahu zachovávat a plnit Jím uložené věci.Vševědoucí Bůh vidí a kladně hodnotí naše mnohdy plácající se snahy.

Vraťme se k anténě našemu srdci.Jak  si pořídit takový filtr přes který neprojde co do srdce nepatří?Televize ho asi má.Naším filtrem ať je jen za všech okolností naše odpověď: ,,Bůh mne miluje“ jen Ty Bože a tvá vůle                                                                    

 Nenechat se naplnit ničím jiným než Boží přítomností. To je to spolu ukřižování. Když Sv.Pavel říká nežiji já,ale žije ve mně Kristus. To by však znamenalo neustále                                                            

vědomě podporovanou a oživovanou pevnou víru v Jeho lásku v Jeho milosrdenství,víru v Jeho neustálou přítomnost i když ji pro vyprahlost,nebo bolest zjevně necítím .Pevné vědomí ve víře,že Jemu na mně osobně záleží.Odevzdávání se jako stálý úkon.Jestli pak jde zjistit zda je signál dobře nastaven je-li  naše srdce plné Boha?Můžeme to zjistit podle ovoce! Ne nepoběžím hned do ovoce zeleniny.

Vždy když necítíme  v srdci v myšlenkách a také v našich skutcích ovoce Ducha svatého                                                           

vždy když naše srdce postrádají tento produkt  Boží lásky který je :

láska, radost, pokoj, trpělivost, vlídnost, dobrota, věrnost, mírnost ,zdrženlivost.

Je vždy třeba mít se na pozoru.Když naše anténa začne brát do přijímače něco co tam určitě nepatří.A co nám ji zcela jistě rychle rozladí a to nejen pro dobrý příjem i správnou reprodukci signálu a obrazu pro náš pravdivý obraz našeho vzoru Krista.

    Láska tedy ta pravá plná soucitu a empatie ,evokující touhu po napodobení. Ne ta co si ji pleteme s egoismem.Ta první je jediná hodna nápodoby ,a u té druhé bude lepší když raději sama zanikne.

                                                             4

 Pravou radost si nikdo nepřivodí sám ještě tak ten podvrh a ten je obvykle jen berličkou, ze které se tak velmi snadno stává závislost.Cigarety,alkohol,drogy všeho druhu nevázaný,neodpovědný sex jen pro uspokojení,dokonce i takové věci jako dobročinnost,když ví levá ruka co dělá pravá,nevyžádané rady nám taky,, udělají  vždy radost,“posuzovaní (pomlouvání).Ne nadarmo se tomu říká obsedantní nutkání něco dělat.A proto taky František radí myšlení jednání budování pomaleji s rozvahou.

Pravý pokoj je také darem Božím. Ten náš lidský souvisí spíše s lhostejností nebo naší rezignací něco dál řešit,nebo s nedostatkem naděje,že něco řešit vůbec jde.Skrátka ,,Dejte mi s tím všichni „pokoj.

    trpělivostí je to asi podobné. Ta pravá Boží souvisí se stálou nadějí  v očekávání  Božího dobra.S naší důvěrou k Němu.

    Boží vlídnost není strojená ba ani úskočná a nezmění se tak snadno v zuřivý jak mi rádi říkáme,nebo se za něj skrýváme za plamenný odpor.Mnohem správněji  je však řečeno nenávist.

    Pravá dobrotivost se houby stará o to co mi to vynese.Když ne v penězích tak                                                                 

alespoň v prospěchu,nebo to budu mít aspoň u někoho dobrý pro případ že...

Přece když se mi dává,daruje Bůh a tak s Ním mám nejen vše tedy co potřebuji,ale dokonce mohu s toho Jeho rozdávat.

    Absence věrnosti bývá odznakem strachu,nedostatku víry v sebe sama, víry v dobro  druhých  a hlavně v dobrotu Boží. Když přece věřím Bohu tak si nemusím sám věřit.A už vůbec si nic dokazovat.

    A Boží mírnosti nezáleží na stupni útoku,nebo ataku,a nic ji nevyvede s rovnováhy.S Bohem přece platí to pověstné konec dobrý všechno dobré.Ten náš  konec tedy ten pravý je až v náručí Boha.A má být už i nyní pro nás skrze víru realitou.

    Zdrženlivost praktikovaná jen tak pro nic jako poza či manýra je pouhou askezí nebo hůře zapšklostí ke všemu čeho jsem se již přesytil.Spíše sytí pýchou. Není oslavou dobrého,a taky sama o sobě  nepřináší  dobré ovoce.

    

  Mějme potřebu s plným vědomým a ve všem poznávat Boží lásku dobrotu vždyť i ta domnělá i opravdová zla, která na nás občas dolehnou ,nebo zaútočí s kterými jsme konfrontováni nejsou vševědoucímu Bohu neznáma.A  ví li o nich dobrý Bůh mohu je přijmout s vědomím daru Lásky milujícího,který ví lépe než já co potřebuji a jak toho dosáhnout.Přece nebudu a nechci podezřívat:

 Všemohoucího z bezmoci a nechuti pomoci. Vševědoucího z toho,že nerozumí mým potřebám. A Milujícího z nedostatku lásky                              

   V této chvíli prosme Boha o naši bezmeznou důvěru k Němu o Jeho vedení o Jeho stálou přítomnost v našich srdcích a využijme této milosti,že alespoň pro tuto chvíli víme zač se máme modlit.

                                                     5

Věříme a  taky doufáme,že jsme na cestě k Bohu pod Jeho vlastním vedením.                                                        

Nikdy však nezapomínejme na dar bázně Boží na skutečnost,že jsme prozatím církví bojující a tento boj mezi Bohem a bytostným zlem je tvrdý a z lásky k nám nepřipouští žádného kompromisu.Jinak by nám to jistě i On sám řekl.A co řekl to jistě každý z nás s touhou znovu a znovu čte studuje ,prahne po jeho slově abychom Jej hledali a poznali a až jej poznáme o Ho ještě usilovněji nadále hledali .

Na tomto světě neustále každou vteřinou zuří zápas o lidské -naše duše a probíhat bude do konce světa.                                                 

 Bojištěm jsou však především naše lidská srdce.

Zůstaňme však pokojní vždyť skrze Něj nemáme jen planou naději.  Bůh nás miluje!!! To stačí!   A jestli ti v tvém životě chybí Boží zázrak staň se jedním z těch zázraků ty sám!

     Bůh žehnej nám všem!                 Modlitba: Otče náš,  Zdrávas,  Sláva Otci…

 

 

 

Termíny setkání společenství

Formace - uvědomování si Boží přítomnosti - br. Pacifik Klimíček

Zamyšlení o povinnostech, br. Pacifik Klimíček